“Mohla bych dostat šálek čaje?” Číšník přikývne a neslyšně opustí luxusní apartmá římského hotelu Hassler. Mariah Carey (25) klesne viditelně vyčerpána do kožené pohovky a upřímně si povzdychne: “Sorry, ale jsem úplně hotová!” omlouvá se s úsměvem. “Dnes mám za sebou už několik rozhovorú. Dost mě to vyčerpává a ničí mi to hlas.” Jindy plachá zpěvačka působí překvapivě přirozeně, uvolněně — a velmi přitažlivě. Má na sobě těsné černé kožené kalhoty a tílko stejné barvy, které jí odhaluje pupík. Když jí číšník předloží horký nápoj, Mariah se natáhne no koženou pohovku a nohy ve vysokých černých botách si přehodí přes opěrku. “Tohle je první rozhovor, který dávám vleže,” usměje se a upije trochu čaje…
Pomáhá čaj tvému hlasu?
Ano, před každým vystoupením si dám šálek čaje s medem a citronem. Uvolňuje to hlasivky. Když není jiná možnost, dám si i ledový čaj z plechovky (směje se).
Je tvůj citlivý hlas hlavním důvodem, proc tok málo vystupuješ živě?
Nejsem člověk, který by mohl stát každý večer na jevišti. Na rozdíl od většiny zpěváků potřebují kvůli svému hlasu mezi koncerty určitý odstup. Můj hlas je totiž velmi citlivý a nemohu ho přepínat. Proto nejezdím na velká turné. Kvalita hlasu je pro mě nejdůležitější. Vždyť na koncert přicházejí tisíce fanoušků a pro ně musí znít můj hlas tak, jak to očekávají. Kromě toho se na turné necítím příliš dobře. Jsem domácí typ.
Kde nejčastěji žiješ?
V mém novém domě ve státě New York. S manželem Tommym Mottolou jsme ho navrhli podle vlastních představ. Když byl dokončen, překvapilo nás, jak je obrovský — skutečně malý zámek. Pořád nás napadalo něco nového a chtěli jsme uskutečnit své sny. Zřídili jsme tam i nahrávací studio, abych si mohla psát skladby doma a hned je natáčet. Na domě se mi nejvíc líbí, ze je blízko New Yorku. Miluji život na venkově, ole nemám chuť žit jako poustevník.
Kolik pokojú má vaše vila?
(Směje se): Vlastně ani nevím, de mêla bych je jednou spočítat, protože se mě na to lidé často ptají. Vlastně jich ani tolik není, jen jsou všechny hrozně velké. Potřebuji kolem sebe hodně prostoru.
Kolik máš domácích zvířat?
Hodně. Dva dobrmany — Duka a Princesse, teriéra Jacka a čtyři kočky: Puffy, Clarence, Ninja a Thomkins. Kočka Clarence mě doprovází už od třetí třídy. Maminka mi ji darovala, když byla Clarence docela malé koťátko. Hrozně na svých zvířatech lpím.
Chtěla bys jednou založit rodinu?
Ano, moc si přeji dítě. Bohužel, teď na to nemám čas, protože se chci plně soustředit na kariéru. Děti vyžadují čas a hodně lásky. Ještě se necítím natolik zralá, abych mohla vychovávat dítě. Když jsem se narodila, bylo mé mamince dost přes třicet. Myslím, že byla lépe připravena než já teď v pětadvaceti. Já to udělám zrovna tak.
Hodně pomáháš dětem a dokonce jsi v představenstvu nadace “Fresh Air Fund,” což je americká organizace, které podporuje chudé a nemocné děti…
Podnětem k mé angažovanosti byl osud mé sestry a jejího synka. Když jsem se dozvěděla, že má moje sestra AIDS, celé dny jsem probrečela. S postupující nemocí se sestra už nedokázala o svého syna dobře postarat. Ten teď žije u mé matky. Tahle rodinná tragédie mê přiměla k tomu, že jsem se zadala zajímat o děti, které se ocitnou v nouzi. Takové organizace jako “Fresh Air Fund,” považují za hrozně důležité, protože některým dělem prostě chybí v životě dobrý příklad, nemají nikoho, kdo jim podá pomocnou ruku a ukáže jim správnou cestu.
Jak konkrétně pomáháš?
Podporuji tuto organizaci finančně a zasazuji se o ni na veřejnosti. V New Yorku vyrůstá spousta dětí mezi narkomany nebo na ulici. Snažíme se je vyvést z tohoto prostředí a pomáháme im nalézt nový postoj k životu. V prázdninovém táboře Camp Mariah, který je pojmenován po mně, protože jsem pro něj loni uspořádala dobročinný koncert, vždy celé léto dětem představujeme to, čemu říkáme “Career Awareness” (tzn. uvědomování si své vlastní životní cesty).
Některé hvězdy popu, např. Whitney Houston či Jon Bon Jovi, točí filmy. Neměla bys také někdy chuť postavit se před kameru jako herečka?
Ne. Soustřeďují se raději jen na hudbu, na komponování a produkci. Navíc se právě chystám založit vlastní gramofonovou firmu. Hodlám podporovat mladé talenty. Jsem přístupná všem hudebním stylům — je mi jedno, za jde o rap, hip hop nebo rhythm & blues, prostě každý z nich má své opodstatnění skladby a potom je produkovat.
Je práce producentky druhým pilířem tvé kariéry?
Ne, prostě mě jen baví dělat muziku. Když píšu nějakou skladbu, mám většinou velmi přesnou představu, jak by měla nakonec vyznít. Těší mě, když si můžu písničku
“ušit” přesné na tělo a nemusím to přenechávat někomu jinému. Ale v praxi děláme s Walterem (Afanasieffem, Mariahiným koproducentem a autorem aranžmá) stejně všechno společně.
Jak taková skladba vzniká?
Většinou mám v hlavě melodii, kterou Walterovi předzpívám ve studiu. On k tomu něco zahraje, a tak dáváme dohromady hudbu. Hotový pásek vezmu domů a napíšu text. Při tom se nechán vést jen svými pocity — každý text vyjadřuje pocity které ve mně hudba vyvolala. Nejlépe to funguje mezi třetí o čtvrtou hodinou ranní, když jsem úplné sama. Jsem potom sice úplně vyčerpaná, ale také šťastná. Před pátou nebo šestou ráno se pak málokdy dostanu do postele.
Proč jsi pro skladbu “Fantasy” použila část ze staré pisné “Genius Of Love”?
Byla to vždycky jedna z mých nejoblíbenějších písniček, je to jeden z nejlepších songů všech dob, pozitivní a radostný. Když jsem skládala “Fantasy,” zaslechla jsem “Genius of Love” znovu pa dlouhé době v rádiu. Okamžitě mě napadlo, jak velkolepé by bylo, kdybych k nové skladbě přidala část této písničky. S výsledkem jsem velmi spokojena. Nová melodie lichotí originálnímu songu a obráceně.
Svůj poslední singl “One Sweet Day” jsi natočila se skupinou Boyz II Men. Jak tato spolupráce vznikla?
Znám tyhle chlapce už léta, jejich soulové hlasy mě fascinuj. Pěvecké porty skladby “One Sweet Day” jsme nahráli ve studio “Hit Factory” na Manhattanu za jediný den a přitom jsme k tornu ještě natočili videoklip. Chlapci z Boyz II Men jsou skuteční profesionálové hodně jsem se od nich naučila.